Tradice lisování řepkového oleje v Kolíně
Tradice lisování řepkového oleje se v Kolíně píše již od poloviny 19.století. Zahájením provozu naší lisovny v dubnu 2013 jsme tedy úspěšně obnovili dávnou tradici.
„V tichém místě, kde za dávna říkali „na Pršíně", za klášterem kapucínským, založil r. 1857 Ignác Selikovský velkou továrnu na lisování a rafinování řepkového oleje s výrobou pokrutin.“ Továrně předcházel starší závod na ruční lisování olejů, který v roce 1843 založil Mojžíš Müller. Selikovský opatřil továrnu parostrojem a vysokým komínem, jedná se tak o nejstarší továrnu v pravém slova smyslu v Kolíně. V roce 1858 koupil objekt Jakub Fischer a v podnikání s oleji pokračoval po jeho smrti i syn Pavel.
Továrna bohužel v roce 1877 vyhořela, následně byla opravena, ale v roce 1881 vyhořela znovu. Kolínské noviny ze soboty 15. 2. 1881 v článku „Požár v Kolíně" podrobně popisují: „Sváteční klid ve středu dne 15. t. m. přerušen byl o páté hodině odpoledne udeřením na velký zvon bartolomějský. „Hoří v městě", volalo sbíhající se množství lidu a úprkem hnalo se kutnohorskou ulicí k továrně Fischerově, kterouž hned v prvním okamžiku pro hustý černý kouř ani viděti nebylo. Jak zhoubný ten požár vzniknul, neumí dodnes nikdo pověděti. O založení nemůže být ani řeči, a nepochybně, že povstal nepozorností. Oheň šířil se díky bohu při úplném bezvětří a rychlostí blesku a hnedle opanoval celou továrnu až k obytnému stavení... Tu nahlédl každý, že továrna je ztracena, že pomýšleti dlužno na zachránění, na uhájení objektů vedlejších a protějších."
Po druhém vyhoření musel Pavel Fischer roku 1881 postoupit svůj závod bance Union, která zde později výrobu zastavila. V této chvíli však Pavel Fischer ještě neustal ve svých podnikatelských pokusech a o čtyři léta později založil nový závod na výrobu řepkového oleje, pokrutin a superfosfátu na Zálabí u Třídvorské silnice (čp. 239). Ani zde však nebyl úspěšný, přestože se snažil podnikat v lukrativním oboru. Pavel Fischer se sice zúčastnil jubilejní zemské výstavy v roce 1891 v Praze, kde byla továrna zastoupena v oddělení chemického průmyslu, ale zanedlouho se dostala do vážných finančních problémů. Pavel Fischer byl nucen továrnu prodat a roku 1895 se s rodinou odstěhoval do Prahy.
Původní Fischerovu továrnu v roce 1888 kupují pan Josef Kocvera a slečna Josefína Růžičková a zahajují zde výrobu sodové vody a lihovin (kořalky), čímž se začala psát historie výroby nápojů, trvající dodnes.
Pěstování řepky olejné
Proměna řepky olejné v průmyslovou surovinu vedla rolníky z okolí ke snaze, aby rozšiřovali a zdokonalovali její pěstování. Zájem o ni znamenal průlom do vžitých představ zemědělců, neboť ozimní výsev řepky do čistého hnojeného úhoru podporoval zavádění progresivního střídavého systému zemědělské výroby. Na Kolínsku pak tento proces završilo řepařství s propojením na cukrovarnictví.
Zdroj:
HOLOVSKÝ, Jan. Kolín 1850-1914. Hospodářský a urbanistický vývoj. Tatce, 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta filozofická
VAŇKOVÁ, Kristina. Kolín a zdejší židovská obec na prahu moderní doby. 2007. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Pedagogická fakulta
